Povlakování slitinou zinek-železo – alkalický postup
Povrchová úprava zinek-železo je vysoce kvalitní antikorozní postup povlakování oceli, který je zaveden od 90. let 20. století a používá se především při výrobě vozidel.
Během procesu galvanického zinkování se do vrstvy elektrolyticky přidává 0,3 až 0,9 % železa jako legujícího prvku, a to při teplotě elektrolytu přibližně 25 °C.
Pro zvýšení ochrany proti korozi se na vrstvu slitiny zinek-železo nanáší mírně nažloutlá duhová nebo dokonce černá pasivace o tloušťce přibližně 140 až 180 nanometrů.
Pro další zvýšení odolnosti proti poškrábání a ochrany proti korozi mohou být díly potaženy silikátovou nebo polymerovou vrstvou. (U černé pasivace je to nezbytně nutné.)
Silikátové vrstvy odolávají agresivním chemikáliím, např. hydraulickým olejům a brzdovým kapalinám.
Polymerové vrstvy naopak snižují koeficient tření a zlepšují například odolnost proti poškrábání a chování při šroubování.
Výsledkem je povrchová úprava s dlouhou životností, která při stejné tloušťce (např. 8-12 µm) šestkrát převyšuje ochranu proti korozi při použití běžných zinkových povlaků.
Díky vynikajícímu rozložení tloušťky vrstvy není problém např. s lícováním v případě těsných tolerancí.
Ochrana proti korozi:
- Až 360 h bez zinkové koroze
- Až 600 h koroze základního materiálu při zkoušce neutrální solnou mlhou při zkoušce neutrální solnou mlhou
Příklady norem:
- Daimler Benz: DBL 8451.86
- BMW: GS 90010 ZNFE SI
- DIN 19598 – Fe//ZnFe8-15/Cn//T2
- VW: 13750 r301 / r302
- MAN: 183-3 B4
- Liebherrr: TLV 12250