Zinek-železo

Povlakování slitinou zinek-železo – alkalický postup

Povrchová úprava zinek-železo je vysoce kvalitní antikorozní postup povlakování oceli, který je zaveden od 90. let 20. století a používá se především při výrobě vozidel.

Během procesu galvanického zinkování se do vrstvy elektrolyticky přidává 0,3 až 0,9 % železa jako legujícího prvku, a to při teplotě elektrolytu přibližně 25 °C.

Pro zvýšení ochrany proti korozi se na vrstvu slitiny zinek-železo nanáší mírně nažloutlá duhová nebo dokonce černá pasivace o tloušťce přibližně 140 až 180 nanometrů.

Pro další zvýšení odolnosti proti poškrábání a ochrany proti korozi mohou být díly potaženy silikátovou nebo polymerovou vrstvou. (U černé pasivace je to nezbytně nutné.)

Silikátové vrstvy odolávají agresivním chemikáliím, např. hydraulickým olejům a brzdovým kapalinám.

Polymerové vrstvy naopak snižují koeficient tření a zlepšují například odolnost proti poškrábání a chování při šroubování.

Výsledkem je povrchová úprava s dlouhou životností, která při stejné tloušťce (např. 8-12 µm) šestkrát převyšuje ochranu proti korozi při použití běžných zinkových povlaků.

Díky vynikajícímu rozložení tloušťky vrstvy není problém např. s lícováním v případě těsných tolerancí.

Výhody:

  • velmi vysoká ochrana proti korozi
  • špičkové rozložení tloušťky vrstvy
  • cenově výhodnější než zinek-nikl

Struktura vrstvy:

Ochrana proti korozi:

  • Až 360 h bez zinkové koroze
  • Až 600 h koroze základního materiálu při zkoušce neutrální solnou mlhou při zkoušce neutrální solnou mlhou

Příklady norem:

  • Daimler Benz: DBL 8451.86
  • BMW: GS 90010 ZNFE SI
  • DIN 19598 – Fe//ZnFe8-15/Cn//T2
  • VW: 13750 r301 / r302
  • MAN: 183-3 B4
  • Liebherrr: TLV 12250